Snad ve všech čínských čtvrtích v Americe naleznete sošku tlustého chlapíka s pytlem přes rameno. Čínští obchodníci mu říkají Šťastný nebo Smějící se Buddha.
Představuje mnicha jménem Hotei, který žil za vlády dynastie Tchang. Neměl pražádné ambice nazývat se mistrem zenu, ani netoužil po zástupu vlastních žáků. Místo toho vandroval od města k městu s rancem, do něhož sbíral milodary, které pak rozdával na potkání dětem, které se k němu na ulicích sbíhaly, aby si sním hrály. Založil tak vlastně jakousi pouliční školku.
Když potkal nějakého stoupence zenu, natáhl k němu vždy dlaň a pravil: "Dej mi měďák." A když byl někým osloven a vybídnut, aby se vrátil do kláštera a učil ostatní, vždy odvětil: "Dej mi měďák."
Jednou ho uprostřed hry s dětmi vyrušil mistr, který šel okolo a zeptal se ho: "Jaký je význam zenu?"
Místo odpovědí Hotei ihned složil svůj měch na zem.
"Co je tedy zpřítomněním zenu?" zeptal se mistr ještě jednou.
Tehdy si Šťastný Číňan hodil svůj sak opět přes rameno a šel dál svou cestou.