Zamysleme se nad věčně proklamovanou snahou o co nejvyšší HDP (hrubý domácí produkt) tedy o sumu představující, co se v zemi za jednotku času, obvykle za jeden rok vytvoří ať ve výrobcích tak ve službách. Zajímavá je poznámka Jeremy Rifkina, že značnou část HDP v USA tvoří zbrojní výroba, tedy v podstatě výroba něčeho co lidstvo sotva potřebuje. Když HDP neroste tak si vlády zoufají a když dokonce poklesne hovoří se o hospodářské krizi. Naopak, o zemích kde HDP roste více než obvykle se hovoří jako o hospodářském zázraku nebo o hospodářských tygrech.

Pokračování na britských listech

Demokracie, která je systémem ideálně uzpůsobeným k napadnutí statu quo, byla zkorumpována a ponížena tak, aby mu otrocky sloužila. Jak napsal John Ralston Saul, prodělali jsme státní převrat ve zpomaleném záběru. A tento převrat je nyní dovršen. Vyhráli. My jsme poraženi. Ubohé selhání aktivistů při snaze přimět korporátní průmyslové státy k vážně míněné environmentální reformě, k opuštění vojenského avanturismu nebo k humánní politice vůči masám světové chudiny vyrůstá z neschopnosti uznat nové skutečnosti v oblasti rozložení moci. Paradigma moci se nenávratně změnilo, a stejně tak se musí proměnit i paradigma odporu.

Na stránkách Víta Hermana (Heřmana?) na serveru penguin.cz jsem nalezl hezkou satiru v podobě rozhovoru syna a otce.