24. listopadu 1964 ve 24 hodin
Je již čas, abych řekl, jak se to má s jógou s přísným ohledem na mé praktické zkušenosti. Přál bych si, aby se tyto zkušenosti staly vodítkem pro každého, kdo jde za mnou, ať již józe rozumí méně, nebo více, a proto se na mně necítí závislý – nebo je přesvědčen, že dosud potřebuje mých rad, popřípadě i vedení.

Pokud jsme v síti ustálených pojmů, chápeme věčnost jako neustávající běh času – beze
změn v poměru k naší existenci. Jenže čas vždy znamená změny. Věčnost obsahuje minulost,
přítomnost i budoucnost jakožto bezvýjimečné „teď“. Jóginové, jimž se podařilo učinit
z nekonečného prostoru vnitřní obsah vědomí, proto obsáhnou minulost, přítomnost i budoucnost v jediném aktu sebeuvědomění. Znamená to prožití věčnosti, zatím co faktor času vládne tělu dále, jako by tu nového obsahu vědomí ani nebylo.

Postup k vykoupení si nemůžeme představit jinak, než že se musí dít přes radostné stavy. Lidé, kteří se nedovedou radovat, jsou totiž vlastně pesimističtí a tím jsou bližší představám o pekle než o nebesích. A o nebesích víme, že to je místo radosti a na vyšším stupni dokonce blaženosti. O vykoupení pak víme, že to je stav za nebeskými stavy a nikoli za nějakým vyvrcholením zarputilosti, temné nálady a chmurných myšlenek.

Příkazy; druhý člen Pataňdžaliho osmidílného jógického školení, znamenající očistu ve smyslu morálním, tedy očistu na vnější úrovni.

První stupeň jógického školení podle Pataňdžaliho systému. Jsou to tzv. zdrženlivosti nebo zákazy, které musí být považovány za veliké mravní sliby. Hathajóga pradipiká (Lampa k hathajóze) je specifikuje takto: nikomu neubližovat, mluvit pravdu, nic si nepřivlastňovat z toho, co patří jinému, být cudný, zmužilý a odpouštět, být ke každému milosrdný, kráčet přímo vpřed (za nejvyšším cílem), být skromný a očišťovat se. Tomu všemu se má žák jógy věnovat slovem, skutkem i myšlenkou, nebo se má opačným sklonům slovem, skutkem i myšlenkou vyhýbat.

Z knihy Drahokamy 2 od Květoslava Minaříka