„Cože? Opravit? Aby znovu šly?“ ptal se udiveně starožitník, vysunul brýle na čelo a zaraženě se na mne podíval; „Proč vlastně chcete, aby znovu šly? Mají přece jen jednu rafiji – a žádná čísla na ciferníku,“ dodal, pozoruje zamyšleně v ostrém světle lampy, „jenom květinové obličeje, hlavy zvířat a démonů místo hodin.“ Počal počítat a tázavě se na mne podíval: „Čtrnáct? Vždyť dělíme den na dvanáct dílů. Nikdy jsem ještě neviděl tak podivnou věc. Radím vám, nechte je jak jsou. Již dvanáct hodin v jediném dnu je dost těžko ke snesení. Z tohoto ciferníku lze vyčíst správný čas?

Tedy: Jednoho rána jsem se dozvěděl od lamaických poutníků, že nedaleko mého tábořiště sídlí velice vznešený Dugpa, jeden z obávaných ďábelských kněží, kteří označeni šarlatově červenými čepicemi tvrdí, že jsou přímými potomky démona muchomůrek

(ze spisovatelovy pozůstalosti)

Víc než tisíciletí se lidé učili odhalovat zákony přírody a přírodu využívat. Blaze těm, kdož si uvědomili a pochopili smysl této práce, že totiž vnitřní zákon je totéž jako zákon vnější, jen o oktávu vyšší: Ti budou povoláni ke sklizni - ostatní zůstanou čeledíny robotujícími na půdě, s tváří skloněnou k zemi.