Demokracie, která je systémem ideálně uzpůsobeným k napadnutí statu quo, byla zkorumpována a ponížena tak, aby mu otrocky sloužila. Jak napsal John Ralston Saul, prodělali jsme státní převrat ve zpomaleném záběru. A tento převrat je nyní dovršen. Vyhráli. My jsme poraženi. Ubohé selhání aktivistů při snaze přimět korporátní průmyslové státy k vážně míněné environmentální reformě, k opuštění vojenského avanturismu nebo k humánní politice vůči masám světové chudiny vyrůstá z neschopnosti uznat nové skutečnosti v oblasti rozložení moci. Paradigma moci se nenávratně změnilo, a stejně tak se musí proměnit i paradigma odporu.

Pokud jsme v síti ustálených pojmů, chápeme věčnost jako neustávající běh času – beze
změn v poměru k naší existenci. Jenže čas vždy znamená změny. Věčnost obsahuje minulost,
přítomnost i budoucnost jakožto bezvýjimečné „teď“. Jóginové, jimž se podařilo učinit
z nekonečného prostoru vnitřní obsah vědomí, proto obsáhnou minulost, přítomnost i budoucnost v jediném aktu sebeuvědomění. Znamená to prožití věčnosti, zatím co faktor času vládne tělu dále, jako by tu nového obsahu vědomí ani nebylo.

Pataňdžaliho systém jógy vznikl asi kolem roku 300 před naším letopočtem. O Patandžalim, který bývá též nazýván otcem jógy, dějiny nic bližšího nevědí a svědectví jeho života podává pouze jeho slavná Jógasútra, souhrn seřazených aforismů, podávajících výklad jeho filosofie a geniálně aplikovanou metodu. Nepředpokládá se, že by Pataňdžali byl samotným tvůrcem jógy, ale je, považován za jejího vydavatele a upravovatele. Jógové učení bylo tehdy již dávno známé a živé.